Intenzita fotosyntézy u rostlin je nepochybně podporována vysokou úrovní osvětlení při současně zvýšené dodávce živin, v první řadě CO2. Musím však položit i poněkud "kacířskou" otázku:
Je nutné plýtvat energií a prostředky na provoz akvária jen proto, abychom dosáhli horní fyziologické meze intenzity růstu rostlin v akváriu?
Dokázal bych pochopit, kdyby podobné aktivity sledovali profesionální pěstitelé s cílem optimalizovat ekonomické efekty svých pěstíren. Ti však, s ohledem na vysoké náklady těchto metod, raději pěstují emerzní rostliny. Proč tedy v akváriu vynakládat prostředky na velmi rychlý růst ("bujení"), když potom rostliny skončí v odpadkovém koši? Nebylo by vhodnější věnovat se pěstování vzácnějších druhů, které jsou pro akvária velmi atraktivní a přitom nedostupné na trhu ? Jaká je vlastně motivace "hnát" růst až na nejvyšší možnou hranici za cenu nemalých finančních nákladů i času potřebného k pravidelné údržbě?
Žeby pocit "vítězství" a ovládnutí přírodních zákonů? Je to módní vlna? Podlehli akvaristé lákavé reklamě? Je to rozmar pro majetnější zájemce?
Je to velmi zaujimavý, filozofický postoj ... Myslím že snahou nás všetkých je čo najvernejšie napodobiť prírodu. Veľa lúmenov, co2, hnojenie, ... je to naozaj tá pravá cesta ? Je to skutočne to pravé "orechové" o čo sa všetci snažíme ?
Dúfam, že každý má určitý postoj k tejto viac-menej filozofickej problematike a že prispeje vlastným názorom